K čertu s mindfulness

05.06.2018

Valí se to na nás ze všech stran. Zapomeňte na minulost, neřešte budoucnost, život se odehrává v přítomnosti! Zkoušela jsem to. Poctivě. Je mi líto, žít s hlavou plnou snů a plánů do budoucna je mojí bytelnou podstatou.

Mindfulness se překládá jako všímavost nebo také bdělá pozornost. Při pravidelném praktikování prý přináší zklidnění, uvolněnost, odstup od emocí a úlevu od stresu. Spočívá ve vědomém prožívání přítomného okamžiku a údajně se dá natrénovat.

Přísahám, že jsem se snažila. Nešlo to. Efekt byl naprosto opačný – pocit diskomfortu, křeč, sinusoida stresu na vzestupu. Jako by mi někdo provedl částečnou lobotomii. A tak si říkám, je mindfulness skutečně pro každého? Nebo jinak, je možné silou ukotvit v přítomnosti někoho, kdo neustále žije s myšlenkami na to, co přijde vzápětí, poté, ještě později a za opravdu dlouhou dobu?

Můj život je taková laterna magika. Zatímco já účinkuji na jevišti, na plátně v pozadí běží jiný příběh. Příběh o tom, co mě čeká v budoucnu. Nebo lépe, příběh o tom, co si myslím, že by mě mohlo v budoucnu potkat. Mám to tak odjakživa a tak už mi to ani nepřijde zvláštní.

Zatímco čekám na tramvaj, na plátně se rozehrává příběh odvážné cestovatelky, co s batohem na zádech objevuje svět. Když se probírám schránkou plnou emailů, v pozadí běží film o velkém kariérním úspěchu. Když usrkávám mojito v oblíbeném baru, na fiktivním plátně mých myšlenek a snů právě flirtuji s pohledným barmanem.

Ani při jedné z těch činností si neužívám přítomnost všemi smysly, jak doporučují příručky. Možná jsem přítomna tělem, ale srdce a mysl se toulají na hony vzdálené. A víte co? Přináší mi to zklidnění, uvolněnost, odstup od emocí a úlevu od stresu.

A proto si troufám říct: Vykašlete se na to. Mindfulness není povinnost. Je to jen jedna z možností. Pokud se při čištění zubů raději než na dotek kartáčku, chuť pasty a pocity při plivání vody soustředíte na hezký zadek toho nového souseda ze třetího patra, je to tak v pořádku. V podstatě relaxujete.

A nenechte se zmást radami, že plnohodnotný život lze žít pouze tehdy, když se naučíte prožívat přítomný okamžik, nikam nesměřovat a setrvávat tady a teď. Líbí se mi myšlenka pedagoga a osobního lektora, Marka Hermana: „Mozek je šťastný, jen když usiluje. Mozek se prostě musí snažit. Musí se těšit. Musí toužit. Pak je spokojený.“