Po nás povodeň aneb Krátká povídka o sexu

05.12.2017


Fikce na hraně reality, nebo realita na hraně fikce? Vyberte si sami.

Vylezla z vany. Sakra, to už je hodin. Zabalila si mokré vlasy do turbanu a začala se natírat tělovým mlékem. Neměla si odstranit i chloupky na pažích? Normálně to nedělá, ale ty mladé holky se už dneska holí všude. Voskové proužky má ve skříňce pod umyvadlem. Ale když to udělá teď narychlo, zůstanou jí na kůži červené tečky. Čert vem chloupky, snad si jich nevšimne. Bože, byl tak hezkej! Všimla si ho hned, jak vstoupila. Tmavé vlasy, trochu prořídlé, ale to vůbec nevadí. Vystupoval sebevědomě, určitě je zvyklý udílet rozkazy. Ale namyšleně nevypadal, spíš přirozená autorita. Začala si vysoušet vlasy.

Než zastavil vodu, dopřál si pár sekund ledové sprchy. Jako to dělá už roky. Někomu se to může zdát nepochopitelné, ale on to prostě má rád. Ten moment, kdy se tisíce ledových jehliček zapíchnou do rozpálené kůže. Bůh ví, proč mu to dneska neudělalo dobře. Vydrhl si tělo osuškou, až zrůžovělo, a začal se holit. Zatímco se pozoroval v zrcadle, proběhlo mu hlavou: Proč já? Působila tak křehce a zranitelně, jak tam tak seděla a očima těkala po místnosti. Zjevně přišla moc brzy a čekala, až dorazí ostatní. Vypadala jak velké dítě s těma blankytně modrýma očima a svatozáří zlatavých kučer.

Ví, že by si měla vyrovnat vlasy žehličkou. S těmi loknami kolem obličeje působí infantilně. Ale už je málo času. Splete si je tedy do copu a pár neposedných spirálek vyklouzne ven. Spodní prádlo nebo nic? Odvěké dilema. Pohybovat se po městě jen tak naostro je hrozně lákavé, má to punc zakázaného ovoce. Navíc ten pocit, kdy šaty kloužou po holém těle, jako by ho laskaly... Zdá se jí to, nebo jí v poslední době nějak narostl zadek? Měla by začít cvičit. Prsa už taky nejsou to, co dřív. Povzdechne si a oblékne si krajkovou soupravu v barvě šampaňského. Když si zapíná podprsenku, vybaví si jeho ruce. Ty dlouhé štíhlé prsty s pravidelnými obdélníčky krátce zastřižených nehtů. Představí si, jak se jí dotýkají, a mrazivé chvění jí proběhne páteří.

Dal oblíbené cédéčko do přehrávače, nalil si víno a začal připravovat salát. Byla nádherná. No dobře, už to není žádná dvacítka, ale pořád dost slušná kost. Štíhlá, možná až moc. Ale zadek a boky naprosto ukázkové. Prsa tak jedničky, maximálně dvojky. Jak by asi vypadala bez podprsenky? Pod tím svetříkem, co měla na sobě? Co to s ním ksakru je? Není žádnej nadrženej puberťák, tak proč je tak nervózní? Prohrábl si vlasy. Poslední dobou mu kouty nějak rychle ustupují. Měl by si nechat nastřílet bujnou kštici jak Patrick Swayze? Anebo se radši oholit jako Bruce Willis?

Když pak seděla naproti němu, měla možnost si ho důkladně prohlédnout. Měl... Jaké měl vlastně oči? Hnědé, nebo spíš do šeda? Vzpomíná si jen, že mu v nich hrály veselé plamínky, a když se usmál, protáhly se do úzkých štěrbin a kolem se rozprostřely vějířky drobných vrásek. Měl pevné tělo. Možná posiluje? I když, asi spíš běhá nebo plave. Pod košilí se mu rýsovalo malé bříško, tak akorát, jak to má ráda.

Nemá už tu dávno být? Co když vůbec nedorazí? Neměl by si dát pár sklapovaček, aby se trochu uklidnil? Jen by mu to prospělo. Hned v pondělí si zaplatí permanentku do fitka. Měla tak útlé paže. Když pozvedla sklenku, na předloktí se jí zaleskly heboučké chloupky. To už se dneska nevidí. A přitom je to tak sexy. Kde sakra vězí?


Jedním pohybem si natáhla hedvábné šaty. Ještě parfém. Jde pozdě. No co, nemusí být vždycky všude včas. Vklouzne do bot, zapne si řemínky kolem kotníků, oblékne sáčko a vyběhne na ulici.

Umyl vanu a otřel umyvadlo. Spláchl záchod. Ještě jednou se překontroloval v zrcadle a šel prostřít stůl. Pohlédl z okna, ale ulice byla prázdná. Zapálil svíčky. Jestli nedorazí do patnácti minut, zamknu a budu dělat, že nejsem doma, řekl si v duchu a věděl, že to není pravda.

Dělej, pojeď! Stepuje sama na tramvajové zastávce. Vítr jí zvedá sukni. Měla se líp obléct, je docela zima. Z protějšího chodníku na ní pokřikuje banda opilých Anglánů. Trhněte si, kreténi!

Zazvonil zvonek. Jednou krátce a podruhé o trochu dýl. Zhluboka se nadechl a vyrazil ke dveřím. Uvědomil si, že má na sobě pořád ještě kuchyňskou zástěru. Shodil ji ze sebe, zmuchlal do klubka a mrskl jí do botníku.

Strhali ze sebe šaty ještě v chodbě. Jídla se ani nedotkli. Milovali se několikrát za sebou. Rychle a agresivně. Pomalu a něžně. Přikrývka se jim lepila na zpocená těla. Odpočívali
a znovu se na sebe vrhali. Jako by to mělo být naposledy. Po nás povodeň.

Vyběhla poslední patro a teď stojí přede dveřmi a přerývaně dýchá. Nechtěla použít výtah, ten starý krám dělá hrozný rámus. Ještě jeden nádech a teď potichu a rychle odemknout dveře.
Vklouzla do chodby a po tmě a po špičkách spěchala do koupelny. Teprve když za sebou zavřela dveře, vydechla si. Automatickým pohybem si sundala náušnice a zadívala se na sebe do zrcadla. Je to vůbec ona? Pečlivě se odlíčila, nanesla noční krém a oblékla si své oblíbené flanelové pyžamo. V kuchyni vypila sklenici studené vody a zamířila do ložnice. Ulehla co možná nejtišeji vedle svého muže.

Víno vylil do výlevky a láhev uložil do své kožené aktovky. Cestou do práce ji někde vyhodí. Sfoukl svíčky a jídlo sklidil do lednice. Špinavé nádobí naskládal do myčky. Otevřel okno
dokořán a krátce a zprudka vyvětral. Vlezl si do postele a zavřel oči. Žena dorazí každou chvíli.