Vítej, Předjaří

19.03.2018

Miluju češtinu. Miluju ji mimo jiné pro taková slova jako je "předjaří"...

"Předjaří je období před počátkem jara. Teplé a deštivé." Taková je definice předjaří ve slovníku spisovného jazyka českého. Pro mě ale představuje mnohem víc než jen přechod
mezi zimou a jarem. Je to především vnitřní nastavení, stav mysli, který se rok co rok vrací, a pokaždé mě zaskočí svou silou. A co tedy pro mě předjaří přesně znamená?

Je to naděje. Naprosto neodůvodněná a přesto neochvějná, že mě brzy, možná už zítra, potká něco velkého a krásného. Nevinný flirt, který se nečekaně protáhne do časných
ranních hodin, pracovní nabídka, která se neodmítá, náhodné setkání po mnoha letech, pozvání na dobrodružnou cestu lhostejno kam.

Je to touha. Odvěká a prastará touha znovu se zamilovat, milovat a být milována bez ohledu na svůj momentální rodinný stav. Aspoň jednou do roka odhodit racionálno a poddat se naplno citům. Nedomýšlet následky, neplánovat budoucnost. Jen být a žít. A cítit a milovat.

Je to láska. Bezmezná a bezpodmínečná láska k dceři, která se narodila právě v tomto magickém období. Už navždycky si budu pamatovat chaotický přesun do porodnice v husté
vánici se silným bočním větrem a o pár dní později bledule v záplavě slunce na záhoně před nemocnicí, když nás propouštěli.

Je to žízeň. Žízeň smyslů. Žízeň po barvách, zvucích, vůních, chutích, dotecích, které jsou jako
zázrakem sytější, ostřejší, intenzivnější. Jakoby zima vše halila do jemného zašedlého závoje a blížící se jaro jej trhalo na cáry a rozmetalo do všech stran.

Je to víra. Že navzdory všem teroristickým hrozbám, ekologickým katastrofám a geopolitickým krizím má tenhle svět pořád smysl. Vždyť zima odchází a jaro je opět za dveřmi,
tak se přece nemůže nic zlého stát.

Je to jistota. Jistota, že za rok zhruba touto dobou tady bude zase, a já mu znovu podlehnu.
Vděčně a ráda.

Tak krásné předjaří!